Jak se stát členem táborového kolektivu

Proč se stát členem sázavského koletivu?

Baví Vás práce s dětmi? Potřebujete praxi v oboru pedagogiky? Chcete získat přátele na celý život a "patřit do rodiny"?

Náš tábor dělají dobrovolně nadšenci, kteří buďto na našich dětských táborech  vyrostli nebo ho před téměř patnácti lety zakládali.

Personální složení má své pevné jádro - Dvořka, Silva, Ondra, Anička, Olda, Drasťa, Gabča, Míša a okolo nich je pak další vrstva srdcařů, kteří jezdí na Sázavu s druhým turnusem deset let - Mára, Nikča, Dana, Kůča, Vojta, Bára, Jíťa. (doufám, že se neurazí ti, které jsem nejmenoval).

Ale abychom jen nejmenovali konkrétní jména - na tábor jezdí pravidelně spousta jiných přátel a členů, kteří sice na táboře již nejsou aktivní, ale nadále jsou na Sázavě také vřele vítáni. Jsou to lidé, kteří na tábor jezdili dříve ať už jako vedoucí nebo děti, případně sem posílali vlastní děti a získali si mezi personálem tábora přátele. Z neaktivních můžeme jmenovat Fredýho, Rudu, Fandu, Milana, Jíťu P.  Jirku U. a mnoho a mnoho další. Ostatně, můžete si je  téměř všechny prohlédnout zde.

Každý rok přijímáme cca. 5 nových členů do personálu. Zpravidla to bývají 2 vedoucí a 3 praktikanti.

Důvod, proč to děláme je jednoduchý - snažíme se naše osazenstvo okysličit novými tvářemi, které nejezdili jen na náš tábor, ale i třeba na zcela jiné volnočasové kempy a tudíž mají jiné zkušenosti a díky tomu nás všechny obohohatí.

Noví praktikanti jsou potřeba proto, že nám určitá část personálu přirozeně rotuje. Někteří stárnou a najdou si práci, někteří studují v zahraničí a jiní si prostě odslouží svoje.

Vždy se snažíme mít vyrovnaní počet kluků / dívek v koletivu tak, aby na každý oddíl vyšel vedoucí kluk a praktikanta dívka nebo případně obráceně, aby se děti měly vždy na koho obrátit a jeden z vedení oddílu byl vždy ten "jejich".

Praktikanti se nejčastěji rekrutují z dětí, které odrostly. Má to celou řadu jiných výhod - mají k táboru již vytvořený vztah a všechny znají.
To samozřejmě kontrastuje s přespolňáky, ale třeba Bára, která jezdí 9 let také nikoho neznala a dneska je za starou harcovnici, která organizuje nejvíc společných akcí.

Co získáte, pokud se rozhodnete stát členem

Jednoznačně veliké životní zkušenosti.

Práce s dětmi a zodpovědnost, která je na Vás na táboře kladena je něco, s čím se těžko setkáte v normálním zaměstnání. Stejně tak je složitá dětská psyché a je složité do ní proniknout a motivovat děti tak, aby je tábor bavil a aby měly krásné vzpomínky na léto.

Pokud se ale rozhodnete se stát jedním z vedoucích, tak není třeba ničeho litovat. Zažijete nezapomenutelné chvilky, užijete si spoustu legrace, ohromně se naučíte, lidsky se posunete dál, můžete získat i celou řadu manažerských schopností, vylepšit svoje soft-skills, naučit se práci s dětmi a tak se připravit na vlastní rodičovství.
A hlavně získáte mnoho nových přátel a dostanete se do koletivu, který spíše než firmu připomíná rodinu.

Samozřejmě tohle všechny je vykoupeno opravdu těžkou prací a vše je si třeba zasloužit.
Na oplátku se dostanete do společnosti doktorů, inženýrů nebo třeba policistů, kriminalistů, policejních plukovníků, autoškoláků, učitelů, zahradních architektů, právníků, vývojářů, statistiků, závodníků na motorce, 3D řezačům vodním paprskem, sběratelů historických aut a tak dále. A kdo ví, třeba si zde najdete i životního partnera, takových příkladů máme bezpočet.

Práce na táboře je ideální pro mladší lidi, kteří uvažují o kariéře v pedagogice, ale jakákoli jiná profese samozřejmě u nás není nijak diskriminována, každý je vítaný.

Samozřejmě nemůžeme z logických důvodů přijmout kohokoli, každý musí s námi jezdit na srazy a na brigády, abychom se všichni vzájemně poznali a získali důvěru, to je jasné.

Abychom shrnuli, na jaké pozice se v podstatě můžete hlásit, tak je to:

  • praktikant
  • vedoucí

Povinnosti praktikanta

Hlavní povinností praktikanta je být určitým mostem mezi dospělím, tedy vedoucím, a dětmi. Jde o to, že praktikant má být co nejblíže dětem tak, aby v něm měli děti spíše kamaráda. Na druhou stranu praktikant musí být po ruce vedoucímu a zajišťovat ty nejnutnější záležitosti pro chod oddílu. Samozřejmě platí, že praktikant neodmlouvá vedoucímu, nedržkuje a pokud s něčim nesouhlasí, což je samozřejmě opodstatněné a správné, má přijít za vedoucím a mimo oddíl si to vyřešit. Jde hlavně o to, aby praktikant šel příkladem starším dětem, které prožívají složité období puberty.
Praktikantem se stávají děti zhruba od 16tého roku života. Praktikanti mají také povinnou večerku o půlnoci. Narozdíl od vedoucího nemají noční služby.

Souhrn povinnosti: chodit všude včas, svolávat děti k sobě, počítat děti, jestli jsou všechny, kontrolovat správné oblečení (boty, čepice ... ), kontrolovat umytí rukou a papání jídla. Pomáhá nejmladším dětem, případně instruuje nejstarší děti, aby pomáhali nejmladším. Snaží se co nejvíc naučit od vedoucího neb žádný učení z nebe nespadl i když si to někdy sami o sobě myslíme.  S tím souvisí, že prraktikant bez komentářů poslouchá příkazy vedoucího i když jsou mu proti srsti. Praktikant by měl být neustále se svými dětmi, až už s oddílem nebo s jeho přidělenou chatkou. Praktikant zkráka neustále ví o svých dětech, ví co dělají a ví, jaký je další program a v kolik kde má být.

Zpravidla by každý vedoucí měl být nejdříve praktikantem, aby si všechny budoucí povinnosti osahal. Přechod z praktikanta na vedoucího je potom snažší.

Povinnosti vedoucího

Vedoucí je srdce oddílu, má za celý oddíl zodpovědnost. Každý úspěch či neúspěch vždy padá na hlavu vedoucího. Je to zkrátka výkonný manažer, řečeno moderní terminologií. Ovšem, nenechte se zmást, role vedoucího může být kolikrát spíše pasivní než aktivní. Dobrý vedoucí totiž dokáže motivovat lidi okolo sebe tak, že oddíl funguje sám od sebe, a to i praktikant. Můžeme tedy říct, že úkolem vedoucího je vést, nikoli přímo činnosti vykonávat. Jeho hlavní zbraní je schopnost jít příkladem, ukazovat cestu ostatním. Pokud se hraje společná hra, vedoucí musí být vždy v čele oddílu, musí být ten, kdo dokončí každou soutěž, byť by šlo o náročný mnohakilometrový pochod. Vedoucí musí znát odpovědi na otázky dětí, musí umět děti zabavit, pokud se nudí, nadchnout, pokud upadá morálka. Na vedoucím nesmí být vidět znechucení, neb jak víme, děti dělají přesně to, co dělají vedoucí, stejně tak vedoucí "nebrečí" a pokud se mu něco nelíbí, tak řeší problém s vedením.
Role vedoucího je složitá a zahrnuje vše od fyzické, sportovní složky, až po umění pozitivní manipulace a hodí se i určitá znalost psychologie. Správný vedoucí dokáže poznat charakter dětí a usměrnit všechny děti ke společnému cíli a to je samozřejmě co nejlepší výsledek v celotáborové etapové hře. Vedoucí nemá danou večerku, ale ví, že spánek je důležitý.

Krom této spíše abstraktní části, má vedoucí i faktické povinnosti: vedoucí zajišťuje podmínky pro oddíl tj. nosí vodu na pochody, nosí léky, lékárničky, za které zodpovídá, shání pomůcky pro hry, rozděluje úkoly v oddílu, kontroluje jejich plnění, jedná je-li třeba pomoci, kromě dětí zodpovídá i za praktikanta jako by bylo normální dítě, pokud není praktikant plnoletý. Je-li vedoucím dne, tak vytváří společně s vedením denní rozkaz, dohlíží na jeho plnění, svolává na program / na jídla, vede provoz v jídelně, dohlíží na čistotu v táboře - vynáší odpadky, uklízí a spravuje toalety, mívá také noční službu, kdy musí být bdělý celý den až do 7 hodin ráno následujícího dne.

Pro vedoucího kromě odpovědnosti platí i obecná pravidla pro praktikanty - má být všude včas, jen z jasných důvodů se může opozdit - příprava na hru, doplňování zásob vody apod., vedoucí je také neustále se svými dětmi, pokud okolnosti přímo nevelí jinak, pokud musí opustit oddíl, tak dohlédne, že je s oddílem alespoň praktikant. Po celý den má být vedoucí se svým oddílem / chatkou.

Praktikanti i vedoucí se zúčastňují pravidelních večerních porad, kde se řeší uplynulá den a vysvětluje se program následujícího dne. Na poradě se také udělují pochvaly před nastoupenou jednotkou nebo se za odměnu hází kostičkou, aby si i děti užily trochu legrandy a mohly se smát dospělím, což milují.

Táborové akce během celého roku

Krom povinností, které které výchovní pracovníci plní přímo na táboře, tak role vedoucího i praktikanty obsahuje radosti i starosti po celý rok. Předně je třeba jmenovat dvě povinné brigády, které se konají zpravila v květnu. Na těchto akcí se snažíme dát tábor do pořádku po zimě, ale většinou se snažíme celé ležení vylepšit, případně provést nějaké udržovací práce - sekání trávy / roští, probírání se rekvizitami, opravujeme nábytek v chatkách, malujeme a myjeme umývárny atd.
Brigády nejsou ale jen o práci. Jejich hlavní výhodou je teambuildingová složka, protože při práci se lidé nejvíc poznají. Práce končí tak cca. okolo 17té hodiny a pak následuje odpočinek a volná zábava, k tomu patří vtipné společenské hry, případně lehčí tancovačka, všem podle chuti.
Na konci ledna je povinný sraz vedoucích a praktikantů a to v restauračním zařízení většinou v centru Prahy, aby nebylo pro nikoho problém se tam dosta. Na tento sraz by se měl dostavit každý, kdo má zájem jet jako vedoucí jako praktikant, aby se nahlásil a aby s ním bylo počítáno. Samozřejmě nestačí se jen ukázat na tomto srazu, ještě je třeba se zúčastnit povinných brigád. Pokud není možné, aby se ten který táborník zúčastnil, pak je vyžadována řádná a včasná omluvenka s uvěřitelnou výmluvou :). Jinak do koletivu tábora se dá přidat i během jara, je-li to vyžadováno například personální nouzí. Opravdu, ale fakt vážně povinná věc jsou tedy brigády v květnu.
Ještě v lednu nového roku, či v únoru, jezdíme na hory do Krkonoš si zalyžovat, pobavit se, vymyslet co na nový ročník a podobně. Hory otevírají ostrou část roku, kdy vymýšlíme další ročník tábora.
Na konci února či v březnu se koná další sraz, kde se většinou vyřeší finální personální skladba, je-li kapacita naplněna. Jinak většinou schvalujeme téma celotáborové hry a stmelujeme partu. Tento sraz je též povinný, nicméně je lehčí se z něj omluvit.
Zahájení jarní "sezony", kdy se začíná po zimě jezdit na tábořit zpravidla obstarává zabíjačka, kdy se táborníci schází na táboře po zimě a společně si dají do nosu na úkor místního vepříka od mistra Kalaše. Večer pak je klasická volná zábava plná vtipných společenský her, poslední dobou se nám do kolektivu vkrádá mariáš.
V září či na začátku října se na tábořiště ještě koná tzv. dotočná, kde se pro změnu také bavíme a probíráme proběhlý ročník tábora a vymýšlíme co do dalšího roku. Dotočná a zabíjačka je spíše zábavnou akcí, abychom se všichni potkali ideálně na Sázavě.
A konečně v prosinci je vánoční besídka ve vtipných převlecích v nějakém našem oblíbeném pražském podniku. Nechybí bramborový salát, řízky, stromeček a hlavně každý rok přichází vypečený Ježíšek, který každého vychnovi dodá dva velice hodnotné dárky, které většinou v dalším životě hrajou důležitou roli!
Krom oficiálních akcích se po celý rok koná i spousta menších srazů, ať už se jedná o oslavy, výlety. Za loňský rok můžeme jmenovat napříkald akci u Ondry v červenci, za letošní rok třeba Hoferky a Danči oslavy narozek + Kůčovi třiadvacetiny na čarodějnice. V červnu '16 se skupinově chystáme na Votvírák.

Pokud byste měli zájem se stát členem kolektivu, neváhejte napsat na: tabornadvorku@seznam.cz nebo zavolat hlavnímu vedoucímu Pavlovi Dvořákovi, všechny kontakty naleznete zde.